2.1 Jaké věci spadají do společného vlastnictví?
Jaké věci patří do odděleného majetku manželů?

Zákonný manželský majetkový režim je režim odděleného jmění. Každý z manželů si uchová, co přinesl do manželství, a stává se výhradním vlastníkem věcí, které získá během manželství (§ 1237 Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch, ABGB). S ohledem na nakládání s jejich věcmi, v zásadě nejsou manželé ničím omezováni a nemusí ručit za dluhy druhého.

2.2. Existují nějaké právní domněnky pro dělení majetku?

Žádné takové právní předpoklady neexistují.

2.3. Měli by manželé pořídit soupis majetku? Pokud ano, kdy a jak?

Neexistuje předpis, na jehož základě by bylo povinné pořídit soupis majetku.

2.4. Kdo je pověřen správou majetku? Kdo má právo s majetkem nakládat? Smí majetek spravovat/nakládat s ním jen jeden z manželů, nebo je potřebný souhlas druhého (např. v případech nakládání s domovem manželů)? Jaký dopad má absence souhlasu na platnost právního úkonu a nakolik je vůči třetí straně odporovatelná?

V zásadě mohou manželé  během manželství  volně nakládat se svým vlastním majetkem. Svá dispoziční práva k jistým věcem mohou omezit dohodou o zákazu převodu vlastnických práv a/nebo jejich zatížení ve prospěch druhého z manželů (§ 364c ABGB). Zápis takového zákazu v pozemkové knize je rovněž vymahatelný vůči třetím stranám, takže od dané chvíle může být s danou nemovitostí nakládáno pouze se souhlasem druhého z manželů.   

Pokud manželé nabudou vlastnictví bytu v nájemním domě (družstvu vlastníků bytů) ve smyslu WEG (Wohnungseigentumsgesetz) společně, mohou tímto majetkem disponovat a užívat jej rovněž pouze společně (§ 13 para 4 WEG). Podíly na majetku v bytovém družstvu vlastníků mohou být omezeny, zatíženy či učiněny předmětem exekuce rovněž pouze společně. Převod vlastnického práva na podíl jedním z manželů rovněž musí být odsouhlasen druhým z manželů. (§ 13 para 3 WEG)  Pokud bydliště slouží k uspokojení naléhavé potřeby bydlení alespoň jednoho z manželů, nesmí druhý z nich po dobu trvání manželství podat žádost o ukončení společného vlastnictví bytu v souladu s § 830 ABGB (§ 13 para 6 WEG).

Pokud má výlučné právo disponovat bydlištěm, které zajišťuje naléhavou potřebu ubytování druhého z manželů, jen jeden z manželů, je mu obecně zakázáno disponovat s bydlištěm na úkor druhého z manželů (§ 97 ABGB).

2.5. Jsou jakékoli právní úkony učiněné jedním z manželů závazné i pro druhého manžela?

V rámci tzv. „de facto zastupování“ smí ten z manželů, který vede domácnost a nemá příjem či má pouze velmi nízký příjem, činit právní úkony pro běžný každodenní život, které se týkají domácnosti a nepřesahují určitý rámec odpovídající životnímu standardu manželů (§ 96 ABGB). V takovém případě se smluvním partnerem stává pouze zastupovaný manžel.

2.6. Kdo je odpovědný za dluhy vzniklé během manželství? Jaký majetek mohou věřitelé použít pro uspokojení svých nároků?

V zásadě je každý z manželů odpovědný pouze za dluhy, které sám osobně způsobil. Zastupování de facto, popsané v odst. 2.5, představuje výjimku z tohoto pravidla.  

Print this topic

back to top