2.1 Jaké věci spadají do společného vlastnictví?
Jaké věci patří do odděleného majetku manželů?

Podle občanského zákoníku mají manželé bezpodílové spoluvlastnictví společného jmění, což znamená, že vlastnické podíly manželů nejsou kvantitativně určeny. Veškerý hmotný majetek (movitý či nemovitý), práva a další majetkové tituly zákonně nabyté jedním z manželů za dobu trvání manželství patří do společného jmění, s výjimkou: majetku získaného dědictvím;

• majetku získaného darováním;
• majetku, který podle své povahy slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů;
• majetku vydaného v rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo kterému byl majetek vydán jako právnímu nástupci původního vlastníka. (§ 143 Občianskeho zákonníka (OZ)

2.2. Existují nějaké právní domněnky pro dělení majetku?

Žádné takové právní předpoklady neexistují.

2.3. Měli by manželé pořídit soupis majetku? Pokud ano, kdy a jak?

Není povinnost pořizovat soupis majetku.

2.4. Kdo je pověřen správou majetku? Kdo má právo s majetkem nakládat? Smí majetek spravovat/nakládat s ním jen jeden z manželů, nebo je potřebný souhlas druhého (např. v případech nakládání s domovem manželů)? Jaký dopad má absence souhlasu na platnost právního úkonu a nakolik je vůči třetí straně odporovatelná?

Majetek ve společném jmění užívají oba manželé společně, nedohodnou-li se jinak.

Manželé se také podílejí na nákladech vynaložené na společný majetek anebo jeho užívání a udržování (§ 144 OZ). Pokud jeden z manželů vynaloží náklady ze svého vlastního majetku, může po druhém manželovi požadovat náhradu svých nákladů při vypořádání společného jmění.

Pokud se manželé nedohodnou na způsobu používání společného majetku nebo o náhradě nákladů, které musí být na majetek vynaloženy, může se kterýkoli z manželů obrátit na soud, aby v této záležitosti rozhodl. Běžné věci týkající se společného jmění může vyřizovat každý z manželů. Pojem „běžná věc“ není v občanském zákoníku definován, takže je třeba zohlednit právní praxi a konkrétní okolnosti daného případu. Právní praxe například za běžnou věc nepovažuje uzavření nájemní smlouvy, nabytí nebo prodej nemovitosti či jiného cenného majetku. V jiných případech se vyžaduje souhlas obou manželů, jinak právní úkon nebude platný, avšak za předpokladu, že druhý manžel nebo adresát právního úkonu se této neplatnost dovolá.

2.5. Jsou jakékoli právní úkony učiněné jedním z manželů závazné i pro druhého manžela?

Právní úkony zahrnující společné jmění, které se týkají běžných záležitostí, mohou být uskutečněny kterýmkoliv z manželů, přičemž je oba zavazují společně a nerozdílně.

2.6. Kdo je odpovědný za dluhy vzniklé během manželství? Jaký majetek mohou věřitelé použít pro uspokojení svých nároků?

Co se týče právních úkonů souvisejících se společným jměním, oba manželé sdílí práva a závazky společně a nerozdílně(§ 145 ods.2 OZ). Každý z manželů je například povinen uhradit plnou výši dluhu týkajícího se společného jmění, přičemž věřitel má právo požadovat úhradu dluhu jak od každého z manželů nezávisle, tak od obou společně. Nad rámec společného jmění jednají manželé nezávisle. Zákon stanoví, že nárok věřitele jednoho z manželů, který byl ustaven v době trvání manželství, bude v rámci vymáhacího řízení uspokojen ze společného jmění manželů. Při pozdějším dělení společného jmění je každý z manželů povinen nahradit tu část společného jmění, kterou vynaložil na svůj osobní majetek (§ 150 OZ) (viz 5.1).

Print this topic

back to top