1 Které právo je rozhodující?
1.1. Které právo se použije v otázce majetku páru? Podle jakých kritérií/pravidel se určuje rozhodné právo? Jaké mezinárodní úmluvy musí být respektovány s ohledem na určité země?
Ve švédském právu se pro určení práva aplikovatelného na majetek v manželství použijí dva různé regulační rámce. První regulační rámec je obsažen v nařízení (1931:429), které je založeno na úmluvě mezi Dánskem, Finskem, Islandem, Norskem a Švédskem a obsahuje ustanovení mezinárodního práva soukromého o manželství, adopci a opatrovnictví. Nařízení bylo novelizováno dodatkem k úmluvě v roce 2006 s účinností od 1. prosince 2008. Tato pravidla se aplikují, když jsou oba manželé občany smluvních států v době uzavření manželství a následně získají trvalé bydliště v některém z těchto států. Manželé si rovněž musí zachovat trvalé bydliště a občanství v jednom z těchto států (§ 2 a). Pokud se manželé nedohodnou jinak, použije se právo smluvního státu, ve kterém mají manželé trvalé bydliště po uzavření manželství. Pokud manželé za trvání manželství změní své trvalé bydliště do jiného státu , aplikuje se právo státu, kde manželé žili alespoň dva roky. Jestliže mají manželé vazby na novou zemi trvalého pobytu na základě národnosti nebo zde měli trvalé bydliště během manželství, rozhodné právo se změní ihned se změnou trvalého pobytu (§ 3 a). Druhá úprava je obsažena zákoně (1990:272) o mezinárodních otázkách týkajících se majetku manželů a osob ve společném soužití. Podle § 4, není-li jinak dohodnuto, se na majetkové poměry v manželství aplikuje právo státu, ve kterém manželé měli své první trvalé bydliště po vstupu do manželství. Jestliže později získají trvalé bydliště v jiném státě a žijí zde alespoň dva roky, aplikuje se právo tohoto státu. Pokud však manželé mají své trvalé bydliště ve státě, jehož národnost oba mají nebo ve kterém již dříve měli trvalé bydliště během manželství, aplikuje se právo tohoto státu, jakmile zde trvalé bydliště získají. Pokud nelze předpokládat, že manželé mají trvalé bydliště ve stejném státě, aplikuje se právo státu, ke kterému mají manželé nejužší vazbu. Toto vyhodnocení se provede zvážením všech okolností v každém jednotlivém případě. U případů, které nespadají do meziseverského rámce založeného na úmluvě, se aplikují ustanovení zákona (1990:272). U obou právních úprav se vždy aplikuje právo pouze jednoho státu. Změna rozhodného práva proto platí retroaktivně.
1.2. Mají manželé možnost zvolit si rozhodné právo? Pokud ano, jakými pravidly se řídí toto rozhodnutí (např. práva, z nichž lze volit, formální požadavky, zpětná platnost)?
Hlavním pravidlem podle meziseverského rámce je autonomie stran. Podle § 3 se manželé mohou dohodnout na aplikaci a) práva smluvního státu, ve kterém má jeden z nich své trvalé bydliště nebo jehož je občanem ke dni uzavření smlouvy, nebo b) práva smluvního státu, ve kterém měli oba manželézároveň své trvalé bydliště během manželství. Autonomie stran se rovněž aplikuje jako norma podle obecně aplikovatelných pravidelzákona (1990:272). Manželé si rovněž mohou jako rozhodné právo zvolit právo libovolného státu, v němž má jeden z manželů trvalé bydliště nebo jehož byl občanem v době uzavření smlouvy (§ 3). Dohoda manželů o rozhodném právu je podle švédského práva formálně platná, jestliže byla uzavřena písemně a podepsaná oběma manželi, což znamená, že dohoda o volbě práva nemusí být registrovaná u úřadů, ověřena nebo účelově sepisována v konkrétní formě. Na základě dohody o volbě práva manželé určí použitelné právo, kterým se budou řídit všechny podstatné otázky týkající se jejich majetkových vztahů v manželství. Dohoda manželů o volbě práva má retroaktivní účinky.
