1 Které právo je rozhodující?
1.1. Které právo se použije v otázce majetku páru? Podle jakých kritérií/pravidel se určuje rozhodné právo? Jaké mezinárodní úmluvy musí být respektovány s ohledem na určité země?
Na manželství uzavřená do 28. ledna 2019 se vztahují německé vnitrostátní předpisy. V případě nemožnosti volby práva se použije právo státu, jehož jsou manželé státními příslušníky v okamžiku svatby. Pokud v tomto okamžiku manželé nemají stejnou státní příslušnost, použije se právo státu, ve kterém mají společné bydliště. Případně se účinky manželství řídí právem státu, ke kterému manžele společně pojí nejužší vztah (čl. 15 odst. 1 EGBGB [úvodní zákon k německému občanskému zákoníku] společně s čl. 14 odst. 1, 1-3 EGBGB).
§ 16 odst. 1 EGBGB obsahuje ustanovení týkající se ochrany třetích osob jednajících v dobré víře, které oprávněně spoléhají na použití německé úpravy majetkových poměrů manželů v případě, že v rejstříku manželských majetkových režimů neexistuje záznam stanovující opak
Smlouva o německo-íránském přátelství ze dne 17. února 1929 stanoví uplatnění příslušného vnitrostátního práva u manželů, kteří jsou oba íránskými občany v Německu, a manželů, kteří jsou oba německými občany v Íránu (srov. závěrečný protokol vztahující se k § 8 odst. 3 smlouvy). Kromě toho se na základě§ 15 odst. 4 EGBGB použijí ustanovení zákona o úpravě majetkových poměrů vysídlených osob a uprchlíků (německé národnosti).
V návaznosti na Nařízení Rady (EU) 2016/1103 ze dne 24. června 2016 platí od 29. ledna 2019 nové předpisy pro určování rozhodného práva pro všechna manželství uzavřená od 29. ledna 2019 a pro manželství uzavřená před datem jeho vstupu v platnost, jestliže si manželé zvolili rozhodné právo pro úpravu svých majetkových poměrů.
V článku 26 je stanoveno pořadí priority rozhodujících faktorů pro stanovení rozhodného práva pro případy, kdy nebylo rozhodné právo zvoleno, a to následovně.
- První společné obvyklé bydliště manželů po uzavření manželství.
- Pokud toto nelze použít, pak společná státní příslušnost manželů k okamžiku uzavření manželství. Toto kritérium nelze použít v případě, že manželé mají více společných státních příslušností.
- Pokud toto nelze použít, pak právo státu, se kterým mají oba manželé nejtěsnější vazby v okamžiku uzavření manželství.
Za předpokladu, že to některý z manželů požaduje, může příslušný soudní orgán výjimečně rozhodnout, že se uplatní právo jiného státu než toho, ve kterém se nachází první společné obvyklé bydliště manželů po uzavření manželství (čl. 22.3).
1.2. Mají manželé možnost zvolit si rozhodné právo? Pokud ano, jakými pravidly se řídí toto rozhodnutí (např. práva, z nichž lze volit, formální požadavky, zpětná platnost)?
Do 28. ledna 2019 německé právo v zásadě umožňuje volbu rozhodného práva, která je však omezena pouze na některé právní systémy. Je například možné zvolit si právo státu, pokud je jeden z manželů státním příslušníkem tohoto státu nebo v něm má své obvyklé bydliště. Nebo lze v případě nemovitostí zvolit právo místa, ve kterém se tato nemovitost nachází (§ 15 odst. 2 EGBGB). Volba práva musí být zaznamenána formou veřejné listiny. Pouze pokud k této volbě dojde v zahraničí, postačuje splnit formální požadavky na manželské smlouvy, které ukládá buď zvolené právo, nebo právo místa, kde se volba uskutečníí (§ 14 odst. 4 EGBGB a § 15 odst. 3 EGBGB).
Nařízení Rady (EU) 2016/1103 uvádí možnost výběru práva některé ze zemí, jejímž občanem je alespoň jeden z manželů nebo v níž má některý z manželů obvyklé bydliště k okamžiku volby práva jako rozhodného práva pro majetkové poměry v manželství (čl . 22). Tuto volbu lze účinně provést až od 29. ledna 2019, a to v rámci manželské smlouvy nebo smlouvy o volbě rozhodného práva v souladu s formálními požadavky uvedenými v článku 23. Manželé se mohou dohodnout ohledně majetkových poměrů v manželství smluvně (manželská smlouva). Manželská smlouva musí být sepsána u notáře za přítomnosti obou stran. (Odd. 1408, 1410 německého občanského zákoníku („BGB“)).
Volba rozhodného práva pro úpravu majetkových poměrů v manželství bude účinná pouze do budoucna, nebude-li mezi manželi dohodnuto jinak, a aniž by byla dotčena práva třetích stran.
