1 Které právo je rozhodující?
1.1. Které právo se použije v otázce majetku páru? Podle jakých kritérií/pravidel se určuje rozhodné právo? Jaké mezinárodní úmluvy musí být respektovány s ohledem na určité země?
Na manželství uzavřená do 28. ledna 2019 se vztahují španělské vnitrostátní předpisy. Účinky manželství se řídí společným osobním právem manželů (stanoveno podle státní příslušnosti, a jestliže jsou oba manželé španělští státní příslušníci, také právem "vecindad civil", jež určuje, který z různých španělských systémů lze uplatnit) v okamžiku uzavření manželství. V případě neexistence takového práva se řídí osobním právem nebo právem obvyklého bydliště kteréhokoli z manželů dle dohody mezi oběma manželi uzavřené formou veřejné listiny před vstupem do manželství. Pokud si právo nezvolili, řídí se účinky manželství právem jejich společného obvyklého bydliště bezprostředně po uzavření manželství, a pokud takové bydliště nemají, právem místa, ve kterém bylo manželství uzavřeno (čl. 9 odst. 2 OZ).
Není-li možné určit rozhodné právo (tj. u manželů s různým právem vecindad civil, kteří před vstupem do manželství neuzavřeli žádnou smlouvu, kteří po svatbě nemají společné obvyklé bydliště a kteří manželství uzavřeli v zahraničí), použijí se kolizní normy pro manželství mezi Španěli (čl. 16 odst. 3 OZ).
V návaznosti na Nařízení Rady (EU) 2016/1103 ze dne 24. června 2016 platí od 29. ledna 2019 nové předpisy pro určování rozhodného práva pro všechna manželství uzavřená od 29. ledna 2019 a pro manželství uzavřená před datem jeho vstupu v platnost, jestliže si manželé zvolili rozhodné právo pro úpravu svých majetkových poměrů.
V článku 26 je stanoveno pořadí priority rozhodujících faktorů pro stanovení rozhodného práva pro případy, kdy nebylo rozhodné právo zvoleno, a to následovně.
- První společné obvyklé bydliště manželů po uzavření manželství.
- Pokud toto nelze použít, pak společná státní příslušnost manželů k okamžiku uzavření manželství. Toto kritérium nelze použít v případě, že manželé mají více společných státních příslušností.
- Pokud toto nelze použít, pak právo státu, se kterým mají oba manželé nejtěsnější vazby v okamžiku uzavření manželství.
Za předpokladu, že to některý z manželů požaduje, může příslušný soudní orgán výjimečně rozhodnout, že se uplatní právo jiného státu než toho, ve kterém se nachází první společné obvyklé bydliště manželů po uzavření manželství (čl. 22.3).
1.2. Mají manželé možnost zvolit si rozhodné právo? Pokud ano, jakými pravidly se řídí toto rozhodnutí (např. práva, z nichž lze volit, formální požadavky, zpětná platnost)?
Do 28. ledna 2019 platí, že si manželé mohou neomezeně zvolit rozhodné právo pouze v případě, že jsou odlišné státní příslušnosti. V souladu s ustanoveními popsanými v bodě 1.1 si mohou zvolit buď právo jednoho z manželů, který uzavřel smlouvu (tedy soukromé právo některého z manželů – viz výše – nebo právo státu, ve kterém má některý z manželů k okamžiku uzavření manželství obvyklé bydliště) (čl. 9 odst. 2 OZ).
Nařízení Rady (EU) 2016/1103 uvádí možnost výběru práva některé ze zemí, jejímž občanem je alespoň jeden z manželů nebo v níž má některý z manželů obvyklé bydliště k okamžiku volby práva jako rozhodného práva pro úpravu majetkových poměrů v manželství (čl. 22). Tuto volbu lze účinně provést až od 29. ledna 2019, a to v rámci manželské smlouvy nebo smlouvy o volbě rozhodného práva v souladu s formálními požadavky uvedenými v článku 23, přičemž z těchto požadavků vyplývá povinnost takovou smlouvu uzavřít v přítomnosti notáře.
Volba rozhodného práva pro úpravu majetkových poměrů v manželství bude účinná pouze do budoucna, nebude-li mezi manželi dohodnuto jinak, a aniž by byla dotčena práva třetích stran.
