Nařízení Brusel II bis stanoví pravidla pro přímou příslušnost u řízení týkajících se rozvodu, soudní rozluky a prohlášení manželství za neplatné. Nařízení se nevztahuje na spory týkající se pouze majetkových důsledků manželství. Soudci jsou před uplatňováním vnitrostátních pravidel o příslušnosti povinni automaticky uplatňovat pravidla o příslušnosti vyplývající z tohoto nařízení při určování příslušnosti francouzských soudů.

Nařízení Brusel II bis dává navrhovateli možnost volby mezi dvěma hlavními kritérii pro určení příslušnosti: pravidlem obvyklého pobytu (§ 3 odst. I písm. a) ) nebo národnosti (§ 3 odst. I písm. b)). Navrhovatelé si tak mohou zvolit ze sedmi případů příslušnosti (Cass. civ. I, 24. září 2008, odvolání č. 07-20.248).

Pro spory týkající se výhradně majetkových důsledků manželství je mezinárodní příslušnost dána rozsahem pravidel o příslušnosti vnitrostátního práva.

Ve vnitrostátním právu má soudce soudu pro rodinné záležitosti výlučnou pravomoc v osobních záležitostech. Příslušný je soud v místě bydliště manželů. Pokud má pár oddělené bydliště, je příslušným soudem pro rodinné záležitosti soud v místě bydliště toho z manželů, který obvykle bydlí společně s nezletilými dětmi, a v ostatních případech soud pro rodinné záležitosti v místě bydliště toho z manželů, který nepodal žádost o rozvod (§ 1070 C.P.C.).

Francouzský soud je také příslušný, pokud je jednou ze stran sporu francouzský státní příslušník (§ 14 a 15 OZ).

Na veškeré žaloby, rozsudky a rozhodnutí vydaná od 29. ledna 2019, bez ohledu na datum uzavření manželství, se uplatní Nařízení Rady (EU) 2016/1103 ze dne 24. června 2016.

Podle tohoto Nařízení budou příslušné orgány následující:

- Záležitosti týkající se majetkových poměrů v případě úmrtí jednoho z manželů spadají do jurisdikce soudu příslušného pro dědické řízení (čl. 4).

- Záležitosti týkající se majetkových poměrů v manželství v případě žádosti o rozvod, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné zpravidla spadají do jurisdikce soudu příslušného k rozhodování daného manželského sporu.

- V ostatních případech se manželé mohou dohodnout, že budou příslušné záležitosti spadat do jurisdikce členského státu, jehož právo se uplatní, nebo členského státu, kde bylo manželství uzavřeno. Taková smlouva musí mít písemnou podobu a musí být opatřena datem a podpisy stran. V případě, že taková smlouva neexistuje, náleží jurisdikce v otázkách rozhodování záležitostí souvisejících s majetkovými poměry v manželství kromě případu úmrtí jednoho z manželů či manželského sporu zpravidla soudům členského státu:

• ve kterém se nachází společné obvyklé bydliště manželů v okamžiku zahájení soudního řízení; nebo, pokud toto nelze uplatnit
• ve kterém se nachází poslední společné obvyklé bydliště manželů, pokud tam alespoň jeden z nich stále bydlí; nebo, pokud toto nelze uplatnit
• ve kterém se nachází obvyklé bydliště odpůrce; nebo, pokud toto nelze uplatnit
• v němž mají manželé společnou státní příslušnost.

S výjimkou soudních sporů nejsou tyto předpisy o jurisdikci pro notáře na území Francie závazné a mohou tak například při přípravě manželské smlouvy nebo smlouvy o volbě práva jednat bez omezení.

Print this topic

back to top